Na cestách
Cirque Trottola & Petit Théâtre Baraque (Francie)

Cirque Trottola & Petit Théâtre Baraque (Francie)

Na Letní Letnou se již potřetí vrací se svým magickým šapitó jeden z nejúspěšnějších souborů festivalové historie - Cirque Trottola, který se v nejnovějším představení Matamore spojil s dalším velkým jménem francouzského nového cirkusu, souborem Petit Théâtre Baraque. Výsledkem je fantaskní cirkus s křehkými a burleskními klauny a akrobaty, kteří žonglují či létají vysoko ve vzduchu, jakoby popírali zákony gravitace. Je to představení veselé i smutné, drsné i dojemné, je to hluboce lidské, je to cesta k samotnému srdci nového cirkusu i diváků. Když se jednou dostanete dovnitř, už se vám nebude chtít ven!

 

Cirque Trottola, neboli Titoune, Bonaventure a Mads - je soubor, který se nedá zařadit, který je nedefinovatelný jako chuť vody, ale stejně tak čistý a nepostradatelný. Neokouzluje velkou podívanou, ale sílou emocí a prožitků. Oslovuje jednoduchostí, ne velkými efekty. Vejdete do jejich stanu a obklopí vás atmosféra tepla, tajemství, blízkosti a okouzlení. Na kruhovém jevišti jsou umělci vždy blízko, téměř na dosah ruky, kdekoliv sedíte.

 

Petit Théâtre Baraque, neboli Nigloo a Branlo, spolupracovali s Igorem z Volière Dromesko, spoluzakládali Cirque Alligre, Zingaro a Théâtre Krill nebo účinkovali s Footsbarn Theatre a Théâtre du Radeau.

Více informací o obou souborech:

Cirque Trottola
Soubor Cirque Trottola vznikl v roce 2002 v Nexonu a Aurillacu, městečkách ve středozápadní Francii. Na počátku příběhu stáli Laurent Cabrol, Titoune a Bonaventure, a šapitó, které zdědili po cirkusu Convoi exceptionnel. Tři lidé ve stísněné manéži, s orchestrem na balkonku nad vchodem. Na počátku toho všeho s pěti muzikanty, jedním z nich byl Branlotin, který hrál na violoncello a na různé malé hudební mašinky, které mu sestrojil Pierre Bastien.  
 
První představení Trottola (italský výraz pro káču) se hrálo více jak třistakrát po dobu čtyř let. Titoune a Bonaventure mezitím v roce 2005 spolu vytvořili představení Toogen souboru Le P'tit Cirk, s Trottolou naposledy vyjeli na turné o rok později. V roce 2007 vzniklo další představení, Volchok (tentokrát ruský výraz pro káču), už v novém šapitó, se dvěma vchody naproti sobě a průchozí manéží. Ve Volchoku přibyly i nové cirkusové disciplíny: závěsná akrobacie, balancování s koštětem (dovedené k dokonalosti dánským žonglérem Madsem Rosenbeckem). To vše je doplněno zvláštním hudebním světem tandemu Thomas Barrière a Bastien Pelenc. Deset let, kdy zažívají úspěchy po celé Evropě i mimo ni, bylo a je pro Cirque Trottola především příležitostí rozvíjet neobyčejnou estetiku založenou na vysoké kvalitě cirkusového umění, které je záminkou pro upřímné vyprávění o lidské duši. Přitažlivost Trottoly je nezměrná, protože stojí na odvaze, vytříbené práci s burleskou a silnému vztahu k tradici v kombinaci s otevřeností ke všemu současnému. 
 
Le Petit Théâtre Baraque
V roce 1977 se Nigloo a Branlotin, dva nadšenci do tradičního cirkusu, rozhodli vystupovat na ulici. Spolu s Igorem (Volière Dromesko), Paillette a Zoé, vytvořili Cirque Aligre, ve kterém se snoubí drsnost ulice, blyštivost rokokové estetiky a samet klasického cirkusového šapitó. A tak začala cesta k tomu, čemu dnes říkáme nový nebo současný cirkus. 
 
O pár let později se k nim připojil Bartabas a společně založili hudební a jezdecké divadlo Zingaro. Od roku 1987 se začali orientovat spíše na divadelní formy, stále však v kočovné podobě. Rok strávili na cestách s Footsbarn Theatre, poté s Ahmedem P. Braschim založili Théâtre Krill. Zásadním bylo setkání s Françoisem Tanguyim a kolektivem Théâtre du Radeau – s nimi strávili na turné čtyři roky, které zásadně obohatily jejich pohled na divadlo a otevřely nesčetně nových perspektiv. Mezitím vybudovali Tonneau, malé kočovné divadlo pro 32 diváků, které se stalo centrem jejich tvorby a v němž se propojila všechna dosavadní divadelní i lidská dobrodružství. V Tonneau vznikla čtyři představení: l’Entresort du Bossu Bitor, Coude à coude, Une case provisoire a nakonec Augustes. Nigloo a Branlotin si uchovali silný vztah k estetice cirkusu, světu tržišť a exotice. V impresionistických produkcích divadla Tonneau tak loutky, barevné kulisy a světelné triky hrají stejnou roli jako herci a artisté. Je to divadlo zázraků, divadlo optických klamů, které se nenechá limitovat pravidly, kde hmota i barva tahají diváka za nos a kde hloubka vyprávění otevírá dveře k novému vztahu k času. 
Matamore